Před 100 tisíci lety
Lidstvo před 100 tisíci lety
- 130- 75k - zelená Sahara: https://pubs.geoscienceworld.org/geology/article-abstract/43/4/295/131827/alluvial-fan-records-from-southeast-arabia-reveal?redirectedFrom=fulltext Před 115 tisíci lety končí předposlední meziledová doba Eemian. Teplota Země rychle klesla, ale pak se téměř ustálila na 2°C pod současnou hodnotou (1). Monzuny z východu slábnou, pouště na východě a jihu Afriky se rozšiřují. Sahara je však stále zelená, trvá zde abbassianský pluviál. V subsaharské Africe začíná období sucha, které na většině míst trvalo 20 tisíc let (2, 3, 4).
Závěr teplé meziledové doby využili Neandrtálci v Evropě k expanzi na sever. Jejich nástroje jsou nalézány až v Anglii a v dnešním Severním moři (5, 6). Jiná skupina Neandrtálců se vydala z Evropy na východ do střední Sibiře. Tato populace Neandrtálců je nejstarší skupina oddělená od společného předka ze všech dosud geneticky testovaných neandrtálců (7). Tato skpina neandrtálců cestou narazila na potomky prvních moderních lidí, kteří se vydali z Afriky. Sibiřští neandrtálci do svého genomu přijali 1-3% DNA od moderních lidí a pokračovali dále na východ (link!!!). V okolí Altaje narazili tito na severní Denisovany, potomky archaickým Homo sapiens. Došlo opět na vzájemné míšení a severní Denisované získali část genomu sibiřských Neandrtálců (8).
Meziledová doba znamenala pro obyvatele východní Afriky další růst. Od haploskupiny L2'6 se oddělila nová haploskupina L2, zbývající haploskupina L3'6 se později rozdělila na L3'4 a L6. (9, 10). Přibližně současně došlo k rozdělení mužského rodu. Haploskupina chromozmu Y BT se rozpadá na B a CT. Následně došlo k rozdělení haploskupiny B na B1 a B2 (11, 12). Lidé s novými haploskupinami expandovali z východní Afriky na sever do východní Sahary. Odtud na západ směřovala ženská haploskupina L2 a mužská B1. Na Sahaře se tak setkává několik populací různého původu (13).
S novou haploskupinou CT chromozomu Y lze spojovat druhou vlnu nubijského kulturního komplexu, která dosáhla až pouště Thar v Indii (14, 15). A zřejmě pokračovala dále na východ až do jižní Číny. Tam byly nalezeny zuby, které patří moderním lidem a jsou staré 100 tisíc let (16, 17).
Zuby (18) a spodní čelist (19) ze střední Činy z provincie Hubei vypadají také moderně a jsou datovány do doby před 100 tisíci lety, patří ale zřejmě archaickým lidem (20). Další čínské nálezy už nesou řadu archaických rysů. Z provincie Shan-si na severu je to člověk Xujiayao, na kterém je vidět vliv předchozí populace erectů (21), ale také nové rysy snad neandrtálců (22 23). Mohutnost stoliček člověk Xujiayao lze srovnávat jen s severními Denisovany(link !!!). A tak je možné, že je s nimi tento pračlověk nejakým způsobem příbuzný. Podobně je na tom objev částí lebky z provincie Henan (24). V Číně tak zřejmě žijí minimálně dvě různé populace, potomci člověka z Dali a příbuzní člověka Xujiayao, kteří se zřejmě smísili s Neandrtálci či Denisovany, kteří přišli ze střední Sibiře. Do toho se možná objevují další migrační vlny z Blízkého východu.
Nejtarší doklady o přítomnosti lidí na Sulawesi jsou doby minimálně před 100 tisíci lety (25). Nelze říck, kdo byl autorem těchto nástorjů, ale je možně, že to byli jižní Denisované.
Na jihu Afriky, také roste počet lidí, mitochondriální haploskupina L0d se rozděluje (25). Vzniká zde kultura Fauresmith, kterou vytvářeli předci Sanů a Khoikhoiů. Byly zde nalezeny nejstarší obecně přijímané doklady uměleckých projevů člověka (26, 27).