Před 700 tisíci lety
Lidstvo před 700 tisíci lety
Před 700 tisíci lety vrcholí meziledová doba, která je o 1°C chladnější než ta současná (1).
Krátkou meziledovou dobu opět využili obyvatelé Evropy k migraci na sever. V Británii byly objeveny nástroje staré 700 tisíc let (2).
V této době se rozdělila populace evropských Homo heidelbergensis a asijských Denisovanů. Jak podle jaderného genomu (3 a 4), tak podle mitochondriální DNA (5). Jejich společní předci opustili Afriku před 800 tisíci lety a nyní, v době meziledové, jejich populace, která se zřejmě nachází na pomezí Asie a Evropy, roste. Přibližně v této době se také rozdělila mužská linie moderních lidí a Denisovanů (6). Proč k tomu došlo až později než u ženské linie a obecně celkové populace? Důvodem je to, že samostatná mužská linie má tendenci se "více prosazovat". Mezi současnými lidmi také dominují mladší mužské linie než jsou skupiny lidí, v kterých se vyskytují. Vypadá to tedy, že před více než 700 tisíci lety se prosadili potomci velmi progresivního či agresivního muže mezi většinou druhů rodu Homo obývajícími Střední východ a severovýchodní Afirku.
Právě z této doby pocházejí nejstarší nálezy pekingského člověka - Homo erectus pekinesis. Kapacita jeho mozkovny se pohybovala od 900 do 1200 ml, žil na severu Číny. Ze stejné doby pochází jiný typ čínského erecta, pojmenovaný byl podle místa nálezu jako Lantianský člověk - Homo erectus lantianensis. Jeho mozková kapacita byla velmi malá - pouze pod 800 ml. Původně byl považován za předka Pekingského člověka, ten je ovšem stejně starý, a tak je pravděpodobné, že se jednalo pouze o jakousi reliktní populaci starších erectů.
Přibližně z této doby pochází nejstarší ostatky (zuby a část čelisti) Homo floresiensis (7). Jeden z neranějších zástupců rodu Homo, který zřejmě opustil Afriku jako první, zůstal izolován na ostrově Flores v Indonésii a postupně se klvůli ostrovnímu nanismu zmenšoval. Na nedalekém ostrově Jáva, který je však mnohem větší než Flores, zůstal podobně izolován Homo erectus soloensis a přežil zde několik set tisíc let. Na na jeho ostatcích lez sledovat zvětšování mozkovny, jak postupně přecházel na výrobu složitějších nástrojů (8).
Zhruba v této době se rozdělila populace Sumaterských a Bornejských orangutanů (9). Mezi oběma dnešními ostrovy tehdy existoval pevninský most, který vedl až na ostrov Palawan v dnešních Filipínách. Z této doby máme první doklady o lidské činnosti na největším filipínském ostrově Luzon (10). Podle pozdějších nálezů můžeme předpokládat, že se jednalo o Homo luzonensis - potomka nejstarších migrantů do Asie.