Před 12 tisíci lety (10 000 BC)
Lidstvo před 12 tisíci lety
Ledovce dále tají. Před 13 tisíci lety obří ledovcové jezero Agassiz protrhlo ledovou hráz a vyteklo do moře. Masívní přísun sladké vody způsobil zpomalení mořských proudů a ochlazení severní polokoule zvané mladší dryas, který měl nejvýraznější dopad na Evropu a znamenal na téměř 1300 let návrat do podmínek doby ledové (1). Hladina moře je přibližně 75 metrů pod současnou hodnotou (2).
Evropa
Skandinávský ledovec ustoupil skoro k 60. rovnoběžce (3). Voda z něj už neteče do Kaspického a Černého moře ale do míst, kde je dnes Baltské moře, kde vzniká velké jezero Ancylus. Před 13 tisíci lety vrcholila populační exploze v Evropě (4 a 5). Lidé osídlili severní oblasti Evropy od Skotska a Doggerland, přes sever Německa až po Litvu (6, 7). Expanzi v této době zažívá kultura Federmesser v Polsku a Německu.
Během mladšího dryasu se však situace mění. V Británii vzniká Creswellian a v Německu Ahrensburg. Původ Ahrensburgu, který dominoval v severní Evropě, je nejasný, ale pravděpodobně pochází ze severního Německa. Lovci Ahrensburgu se dostali zřejmě podél pobřeží na západ až do Skotska (6). Více nálezů je však ze Skandinávie, kam se lidé rozšířili také podél pobřeží. Vznikl tu komplex kulturu Fosna-Hensbacka, z kterého místní kultura Komsa pronikla až za polární kruh.
Přibližně z této dooby pochází nejstarší nálezy lidí ze Sicílie (8).
Blízký východ
Na Blízkém východě vrcholí Natufian, začíná předkeramická fáze neolitu. Vesnice se rozrůstají, staví se sýpky pro divoký ječmen a pšenici a budují se první jednoduché zavlažovací systémy (9 a 10). V Sýrii byly objeveny domy s malbami na zdech (11). V údolí Jordánu se začíná s domestikací fíků (12). V Sýrii s domestikací žita (13). Oba pokusy však byly ukončeny zřejmě kvůli mladšímu dryasu.
V pohoří Zargosu žijí předci Elamců, jejichž nostratický jazyk je silně ovlivněn afroasijským jazykem od západních Natufianů (13). Ostatní nostratinci se rozrůstají a z íránské vysočiny migrují do okolních oblastí. Jedna skupina se vydala na severozápad do dnešní Gruzie, jsou to předci dnešních mluvčích kartvelských jazyků (14). Další skupina se vydala na sever, do Střední Asie.
Střední Asie
Z íránské vysočiny přišla do Střední Asie skupina nostratických kmenů, která se rychle rozdělila na západní část, předky mluvčích uralských a indoevropských jazyků a na východní větev, předky mluvčích altajských a východosibiřských jazyků (čukotsko-kamčatských a Eskymo-aleutských) (14).
Afrika
Ochlazení a sucho mladšího dryasu způsobili řadu změn v Africe. Na severozápadě vzniká nová kultura Capsian, která navazuje na předchozí Iberomaurusian a jejímiž nositeli jsou stále Mechtoidé (15). v Egyptě končí kultura Sebilian a s ní i první domestikovaná pšenici a ječmen (16). Končí také předzemědělská usazená kultura Qadan a její nositelé, velmi pravděpodobně předci Omotů, se stahují na jihovýchod, podél Modrého Nilu, kde je příznivější klima. Jejich místo zaujímají lovci snad spříznění s dnešním kmenem Kujargé. Je logické, že podobné migrace a přesuny vyvolávaly konflikty. Jeden byl zaznamenán archeology na východním břehu Nilu v severním Súdánu (17).
V jižním Súdánu žijí Nilosahrité, od kterých se zřejmě ještě během mladšího dryasu na jihozápadě oddělili mluvčí Centrálně Sudánských jazyků (23). Ti používali technologií ostnatých kostěných hrotů na lov vodních zvířat pomocí harpun (24).
Zřejmě ve stejné době se rozpadla i nigerokonžské jazyková rodina, od které se jako první oddělila skupina jazyků Dogon.
Jižní Asie
V jihovýchodní Asii se objevuje kultura Hoa Bihn. Jejími nositeli, byli zřejmě jižní Austronésané, kteří utíkají ze Sundalandu před stoupající hladinou moře. Zdá se, že se více podobají Negritům, než současným východoasiatům (19).
Austrálie a Oceánie
Stoupající hladina oceánu odděluje od Austrálie Tasmánii. Od této doby žili Tasmánci v izolaci až do svého vyvraždění Angličany v 19 století (20).
Východní Asie
Z této doby pochází také nejmladší nálezy pravěkých lidí z jeskyně Maludong z jihozápadní Číny, které patřily zřejmě potomkům straší migrační vlny rodu Homo do Asie. Jak Homo floresiensis, tak lidé z jeskyně Maludong vymírají, a proto je od této doby na světě už pouze moderní člověk.
Ve střední Číně v povodí Jang'c zdejší lidé převzali plnou kontrolu nad pěstováním rýže. Lidé se nespoléhají na pouhý sběr divoké rýže, ale celoročně se starají o vlastnoručně vytvořená pole, vzniká zde zemědělství (21). A protože místní začínají vyrábět keramiku, vzniká zde první keramická a zemědělská kultura na světě - Pengtoushan. Lidé této kultury mluvili zřejmě jazykem, z kterého později vznikla austroasijská jazyková rodina. Další zemědělská kultura, která také začíná vyrábět keramiku, vzniká na dolním toku Chuang-che. Je to kultura Nanzhuangtou. Tato kultura je založena na pěstování prosa (22). A jedná se zřejmě o předky dnešních Hmongů.
Od asijské pevniny je definitivně odděleno Japonsko, celé souostroví je v následující době pod vlivem keramické neolitické kultury Jomon (24), která pochází z povodí Amuru a jejímiž nositeli byli bezpochyby předci dnešních Ainů. Výrobci keramiky z Japonska se dostávají na Korejský polostrov (25).
Severní Amerika
Ze severozápadní Asie se na západní pobřeží Kanady dostávají první lidé spřiznění s dene-jenisejany. Jsou to lovci velkých mořských savců, předci kmene Haida. Vazby lidu Haida na oblast dolního Amuru se dochovaly dodnes a jsou patrné v jejich kultuře (26, 27).
Tání ledovce v Severní Americe otevřelo pevninský koridor (28), kterým se z Aljašky na severozápad dnešních USA dostala kultura Old Cordilleran, kterou tvořili předci dnešních indiánů makro-Penuti. Ti zřejmě násladovali stáda mamutů a bizonů.
V Severní a Střední Americe se zhruba před 13 000 lety na krátkou dobu několika set let objevuje kultura Clovis. Přes svoje krátké trvání po sobě zanechala velké množství předmětů na rozsáhlém území od severu USA až po Venezuelu. Na severních pláních byly nalezeny ostatky dítěte z lidu této kultury (28). Jeho DNA byla velmi blízká současným středoamerickým indiánům. Není tedy divu, že za potomky kultury Clovis lze považovat: https://www.sciencedaily.com/releases/2017/04/170404160022.htm - Clovis čepele se zobcem jsou lehčí a lépe odolávají nárazu, ve srovnání se svými předchůdci - čepelemi ze severovýchdoní Asie Jejich výrobci se velmi pravděpodobně dostali přes ledovec
- předky Azteco–Tanoan a
- Zuni v Severní Americe
- Předky indiánů Totonac a
- Majů ve Střední Americe
- a také indiány ze skupiny Gulf při pobřeží Mexikkého zálivu
Zatímco inidáni klutury Clovis osídlili východní pobřežní oblasti Sverní Ameriky. Západně od nich, ve stále nehostinných podmínkách Apalačských hor žili Keresijuxové, kteří se zřejmě už touto dobou rozdělili na Keresany na jihu a Makro-Siuxy na severu. Almosané na severozápadě se pak rozdělili na západní Kutenai a východní Algic. Stopy po osídlení byly nalezeny na Floridě (33), kam přišli zřejmě předci indiánů Timukua. Jejich příchod může souviset s rozšířením kultury Clovis na východě Severní Ameriky.
Původní obyvatelé Střední Ameriky, jako Tarasko, Oto-Mangue a Tolatekové, byli vytlačeni do okrajových oblastí. Nedotčeni kulturou Clovis žijí i předci kmenů Hoka na pobřeží jižní Kalifornie a Pericú na Kalifornském poloostrově.
Z této doby pochází nálezy ostatků člověka z ostrova Santa Rosa na západním pobřeží (34) a velmi zachovalá kostra paleoindiána z poloostrova Yucatán (35). Jeho DNA byla shodná s dnešními indiány.
Jižní Amerika
Příznivější klima v Jižní Americe má a následek růst místní populace. Čibča-Paezská skupina na severozápadě jižní Ameriky se rozpadá na:
- Pano-Takana a Janomamani ve Venezuele.
- Čibči v severní Kolumbii.
- Paézany zřejmě jižně od nich.
- Barbako, Čoko a Čimú-Močika v západní Kolumbii.
Na východ, do savan jihovýchodní Brazílie, se vydávají indiáni spříznění s předky mluvčích Žé-Tupí-Karib. K této skupině mohla patřit žena, jejíž lebka byla nalezena v jihovýchodní Brazílii (37). Příbunzá skupina, předci indiánů Moseten-Chon, se rozšiřují do řídkých lesů a stepí v okolí Paraguaye. Stopy po nich byly nalezeny až v Uruguayi (38).
Přímořští obyvatelé v Chile se rozdělují na severní a jižní skuinu (39). Jižní skupina předků Selknamů a Jaghanů je někdy označovaní jako Fuegiané. Šlo zřejmě o velmi malou skupinu, protože celá populace ztratila mitochondriální haploskupiny A a B, typické pro všechny ostatní indiány v Americe (40).