Před 10 tisíci lety (8 000 BC)
Lidstvo před 10 tisíci lety
Před 11 700 lety skončil mladší dryas. Teploty rostou rycheji než před dryasem a ledovce tají závratným tempem, hladina moře je 50 metrů pod současnou úrovní (1). Tato doba je považována za skutečný konec doby ledové. Lidé, kteří se v těžké době ledové naučili nové dovednosti, jak získávat potravu, je nyní využijí ke své expanzi.
Evropa
V severovýchdoní Evropě se ze středního Polska rozšířila nová kultura Swiderian. Rozšířila se hlavně v pobaltských státech, Bělorusku a východoním Polsku. Postupně se rozšiřuje dále na východ do Finska, Ruska a Ukrajiny. Před 10 tisíci lety vzniká v Pobaltí kultura Kunda, která navazuje na Swiderian.
V severní Francii se objevuje nová kultura zvaná Sauveterrian, která se začíná rozšiřovat do střední Evropy. V severním Německu a Skandinávii se objevuje kultura Maglemosian, až za polární kruh k norským ledovcům se dostávají lidé kultury Fosna-Hensbacka.
Irsko je stoupající hladinou moře odděleno od Británie (2). Žije tu zřejmě jen pár rybářů (3). Analýza mitochondriální DNA z Británie z ostatků z této doby odhalila přítomnost haploskupiny U5 (4).
Blízký východ
Brzy po skončení mladšího dryasu vznikla na jihu Turecka stavba z velkých kamenných bloků zdobených podobiznami zvířat (5). Nedaleko odsud byly nalezeny vesnice Çayönü a Cafer Höyük, ve kterých byla objevena nejstarší domestikovaná pšenice, čočka, hrách a cizrna. Jejich stáří je více než 10 000 let (6). Také zde byla ochočena koza (7) a skot (8). Tito první blízkovýchodní zemědělci byli předci severovýchodních kavkazanů, nebo ještě šířeji alarodianů, z jejichž jazyka pochází zemědělská terminologie (9). Geneticky jsou tito lidé velmi podobním prvním zemědělcům, kteří později přišli do Evropy (10).
Na rozdíl od předchozích "vynálezců" zemědělství na Blízkém východě a v Egyptě se tito inovátoři rychle šíří na do okolí i svým novým objevem. Domestikované plodiny se objevují po celé Levantě (10). Na dřívějších mezolitických sídlištích vznikají první zemědělská městečka jako Tell Aswad, Mureybet a Jericho, ve kterých lidé staví první domy. Kromě pěstování obilí se také začali chovat ovce (11). Vzniká předkeramický neolit. Kromě Levanty se první zemědělci rozšířili také po celém jižním Turecku (13) a dostali se až na ostrov Kypr (12).
Čočka a hrách se zpracovávají také na úpatí Zargosu, ovšem stále nejsou domestikované (14, 15 a 16). Jsou zde jen domestikována zvířata, v Ganj Dareh byla nalezena nejstarší zdomácnělá koza.
Afrika
Egypt je po skončení mladšího dryasu osídlen velmi řídce lovci, rybáři a sběrači (17). Zemědělci a jejich plodiny odsud zmizeli. Pouze na jihu Egypta, v lokalitě Nabta Playa, začínají lidé experimentovat s domestikací afrického skotu a čiroku. Jsou to pravděpodobně Kušité.
Lidé z dnešní Nigérie jako první mimo východní Asii vynalezli výrobu keramiky. Keramické nádoby se tu objevují brzy po skončení mladšího dryasu (18, 19 a 20). Autorem této inovace jsou velmi pravděpodobně nigerokonžané, kteří se vzápětí rozšířili po celé stepi, ktará se rozšiřuje stále více do saharské pouště. Od Mauteránie po Súdán se objevují jejich keramické nádoby a horty šípů vyráběné technologií Ounanian (22, 23). Díky luku a šípu nigerokonžané expandují v celé nové stepi. Dodnes se zachovaly stopy po společném původu těchto slov v jejich jazyce (23). Nejstarší skupinou nigerokonžských jazyků jsou jazyky Dogon, jejichž mluvčí dodnes žijí v Nigerii nedaleko nálezů nejstarší keramiky. Dále pak skupiny jazyků Katla a Rashad, jejichž mluvčí dodnes přežívají v Súdánském pohoří Nuba na východě Sahary. Dalšími skupinami, které se dochovali dodnes jsou západní Mande a jížní Ijoid. Jižně od nich, v jihozápadní Nigérii, zřejmě žijí předce lidu Defaka.
Osidlování Sahary probíhá také ze severozápadu, odkud přišli Mechtoidé a dostávají se až do povodí Nigeru (18 a 19), kde vznikla jejich kultura Kiffian
Populační růst zaznamenávají také mluvčí Centrálně Sudánských jazyků (23), kteří se rozšiřují dále na západ a dostávají se do kontaktu s nigerokonžany zřejmě na severu dnešní Nigerie. Jádro nigerokonžských jazyků pod vlivem centrálně sudánských jazyků vytváří typické jmenné třídy (22)
Technologie ostnatých kostěných harpun, typická pro Nilosaharyty se dostává až na jih Čadského jezera spolu s předky mluvčích Sahrských jazyků.
Od Nilosaharitů se oddělili také předci kmene Kunama na severu.
Bezpochyby již touto dobou žili v dnešní Botsawně předci Sanů +Hoa, kteří zřejmě pochází od východních Tuu, ale byli později silně ovlivněni severními Kx'a.
Jižní Asie
Jak se Indočíně rozšiřuje kultura Hoa Bihn, dochází zde také ke vzniku specifického zemědělství - pralesního zahradničení (23). To se rozšířilo v celém okolí dřívějšího Sundalandu, od Vietnam až po Borneo. Lidé na Borneu pěstují hlavně Sago, které se sem dostalo z Nové Guineje. Odtud zřejmě pochází i vynález zemědělství. V oblasti Thajska a Vietnamu lidé pěstují hlavně betel, fazole, hrách, okurek a další místní plodiny (24). Také zde domestikovali slepice a snad i prase (25). Z doby před 11 tisíc lety pochází nejstarší ostatky člověka z Malajského poloostrova. Morfologie jejich lebky je blízká australanům a novoguinejcům (26). Lebka nalezená v této době ve Vietnamu je spíš přechodný, nebo smíšený typ mezi australskou a východoasijskou morfologií (27). Jedná se zřejmě o potomky populace, která vznikla smíšením severních austrijců s původními obyvateli Indonésie před 25 tisíci lety. K domestikaci skotu a přechodu k zemědělství zřejmě došlo také v horách jižní Srí Lanky 28).
Keramická zemědělská kultura Pengtoushan založená na pěstování rýže v jihozápadní Číně nadále vzkvétá. Nositeli této vyspělé kultury jsou předkové dnešních Austroasijců (28).
Střední Asie
Dalšími vynálezci keramiky jsou po východoasiatech a západoafričanech lidé žijící ve středním Povolží. Nejstarší keramika odsud je stará 10 tisíc let (29). Pravděpodobně ji vyráběli předci indoevropanů. Díky oteplení po mladším dryasu se od předků indoevropanů oddělili předci ugrofinů, kteří se vydali na sever do Sibiře. Tam se setkávají s lidmi spřízněnými s dnešními Jukagiry, kteří přicházejí z východu a přinášejí sebou výchoasijskou haploskupinu N chromozomu Y. Jukagirština proto bývá částo spojována s ugrofinskými jazyky, ale má i řadu rysů typických pro indoevropské jazyky.
Austrálie a Oceánie
Zemědělství se rozvíjí také na Nové Guineji. Pěstuje se tu hlavně taro a banány (30, 31). První zemědělci pocházejí z centrální a východní části Papuánských hor a jazykové rodiny (Trans-New Guinea). Tato skupina se díky stabilnímu zdroji potravin a usedlému stlu života začíná rozrůstat, šíří se jejich jazyk i geny v mužské linii, haploskupiny K a M chromozomu Y (32). Sucho pomalu ončí i v Austrálie a lidé začínají osdlovat její západní část (33). Osídlení přišlo zřejmě od severu.
Východní Asie
Na severovýchodě Číny se dále rozvíjí kultura Nanzhuangtou, jejímiž nositeli jsou zřejmě předci dnešních Hmongů. Tato zemědělská kultura je založená na pěstování prosa (34). Byl zde také domestikován skot, a to nezávisle na jižním Turecku (35, 36). Před 10 tisíci lety vzniká nedaleko od míst, kde byla nalezena kultura Nanzhuangtou nová kultura Cishan, která je založena na pěstování prosa, chovu slepic, prasat a psů.
Na Korejském poloostrově se rozvíjí keramická kultura Jomon Jeulmun, v Japonsku pokračuje kultura Jomon. Na obou územích se jednalo velmi pravděpodobně o lid spřízněný s dnešními Ainy. Ostrov Taiwan je stoupajícím hladinou moře oddělen od pevniny (37). Na ostrově zůstala izolovaná populace pre-saisiyat(38).
Zřejmě kvůli oteplení po skončení mladšího dryasu došlo k významné migraci na sever. Od východních nostratických kmenů, předků altajců, se oddělili předci čukotů-kamčatčanů a Jukagirů, kteří se vydali na sever. Jejich putování je doloženo pohybem haploskupiny N chromozomu Y, který se tou dobou přesunul z Mandžuska na severovýchod Sibiře (37). Tato populace se brzy rozdělila na východní čukotsko-kamčatské kmeny a západní Jukagiry (38), kteří pokračovali dále ne sever Sibiře vstříc pre-Eskymákům, žijícím až na pobřeží Severního Ledového Oceánu. Čukotsko-kamčatské kmeny byly silně ovlivněny původními obyvateli severovchodní Sibiře, spřízněnými s dnešními Nivchy. Spolu s nimi bývají řazeni mezi takzvané paleosibiřany. Jukagirové naopak velmi ovlivnili předky Eskymáků tak, že zcela zanikla jejich spojitost s Amerindiány. Jukagirové se rychle rozšířili po celé Sibiři až na západ. Do západní Sibiře se tak spolu s nimi dostala i haploskupina N Chromozomu Y (39). Jukagirové na západě ovlivnili také ugrofiny. Proto je dnes jukagirština podobná jak eskymáčtině, tak ugrofinským jazykům, ale stále je v ní poznat altajský původ (40). Úspěšná haploskupina N chromozomu Y se tak během několik tisíciletí dostala ze severovýchodní Číny přes východní Sibiř až do severovýchodní Evropy (41).
Severní Amerika
Amerika je stoupající hladinou moře oddělena od Asie (42). Dene-jenisejené jsou tak rozděleni na sibiřské Jenisejany a aljašské Na-Dené. Ti zažívají v této době růst (43). Jak ustupuje ledovec, předci algických indiánů osídlují oblasti na severovýchodě (44). Předměty nalezené z této doby na severozápadě severní Ameriky jsou prakticky stejné jako dnes používají lidé Kutenai (45).
Ve většině Ameriky končí období paleoindiánů, lovců velkých zvířat. Potomci paleoindiánů začínají žít usazeně a hledají nové způsoby obživy. Na Velkých Pláních se na krátkou dobu objevila kultura Folsom, která navázala na Clovis. Jejími nositeli mohli být indiáni Keresiou, od kterých se tak oddělila západní skupina Keres a na západě zůstal zbytek Makro-Sioux Tím začala slavná tradice lovců bizonů na Velkých pláních (46). V Kordilerách se rozšířila kultura Old Cordilleran. Její nostité, indiáni makro-Penuti se dostali až do Střední Ameriky. Od severoamerických indiánů Penuti se tak oddělili středoameričtí Huave a Mixe-Zoque. Předci indiánů Mixe-Zoque, související zřejmě s kluturou Old Cordilleran se smísili s předky Totonaků, potomky kultury Clovis. Proto dnes bývají jazyky Mixe-Zoque řazeny jak mezi Penuti tak do skupiny Totozok spolu s Totonaky.
Indiáni Hoka z pobřeží Kalifornie jsou rozděleni na několik skupin žijích v pobřežních údolích (47). Jsou to hlavně:
- severní Hoka
- jižnější Washo
- Salinan–Chumashan-Esselen na jihu Americké Kalifornie
- Seri-Yuman v Mexické Kalifornii
Jižní Amerika
Makro-Čibčové se přesouvají přes Panamskou šíji do Střední Ameriky. Makro-Paézané se rozšiřují na sever Venezuely, oddělují se tak kmeny Jirajar, Timote a Warao, a také do hor jižní Kolumbie, kam se dostali předci kmenů Andaqui Betoi, vlastních Paézanů a také zřejmě indiánů Hibito-Cholon v severním Peru. Při severozápadním pobřeží Jižní Ameriky vzniká kultura Las Vegas. Nositely této kultury jsou zřejmě předci idiánů Mochica a Quingnam.
Stopy po lidech byly obejveny na pobřeží Gayany (49). Není jasné, jestli se jedná o Makro-Paézany, kteří se šířili podél pobřeží Atlantiku na východ, nebo o severní ekvatoriální skupinu, která se touto dobou rozšířila na severovýchod Amazonie a rozdělila se na mnoho menších podskupin. Dodnes přežily tyto (od západu k východu): Jižní ekvatoriální skupina se pak rozpadla na řadu menších skupin z nichž dodnes přežili:
- Ticuna-Yuri
- Tequiraca–Canichana
- Nambikwara
- Pankarar
- Zamuco
- Makro-Otomako
- předci jazykové rodiny Tucano
Na jihu Peru, do Altiplana přicházejí předci Uru-Čipaja a Puquina (51) a začínají zde pěstovat brambory (52). Jejich příbuzní, Ajmarové a Kečuánci zůstali v severním Chile.
Zřejmě už touto dobou skupina indiánů Žé-Tupí-Karib osídlila stepi jižně od Amazonie a rozdělila se na západní předky kmenů Tupí, kteří zůstali na Brazilsko-Bolivijském pomezí, předky kmenů Makro-Žé na jihovýchodě Brazílie. Doklady o nich byly nalezeny v jižní Brazílii (54). Předci Karibů se dostali až na východ, jižně od ústí Amazonky.
Od Mosete-Čon jazyků se oddělili uuguayští Mataco-Guaicuru severoargentinští Lule-Vilela a ještě severnější Chimane.
Na samotním jihu, při pobřeží Pacifiku žijí předci kmenů Mapuche, ještě jižněji pak Chonové a úplně na chladném jihu Kawésqarové, od kterých se před 10 tisíci lety oddělili Jaghani a podél pobřeží se dostali až do Ohňové Země (55).
Populace lidí na světě přesahuje 5 miliónů (56).