Před 20 tisíci lety (18 000 BC)
Lidstvo před 20 tisíci lety
Doba ledová vrcholí. Průměrná globální teplota je o 5°C nižší než dnes, hladina oceánu je 120 metrů pod současnou hodnotou. Země je chladná a suchá, pouště na celém světě dosahují maxima. Lidé, kteří chtěli přežít tyto těžké časy museli přijít s dalšími inovacemi při hledání obživy.
Evropa
Evropský ledovec zasahuje až do Polska a Německa, ve střední Evropě je pustá tundra. Jižně od tundry převládá step, která postupně přechází v les (1, 2, 3). Lidé v Evropě ustoupili na jih. Jedna skupina odešla na na jihovýchod Francie a Pyrenejský poloostrov, který však z většiny pokrývá poušť. Vzniká zde nová kultura - Solutrean. Část těchto lidí se přes moře dostala až do severní Afriky (4, 5). Druhá skupina evropanů ustoupila do Panonské nížiny, na Balkán a na jižní Ukrajinu - vytvořila se tu kultura pozdního Gravettienu. Kultury obou skupin už nedosahují takové technické a znalostní úrovně jako v předchozím období. Lidé ustupují na jih také v Itálii a dostávají se na Sicílii (6).
Blízký východ
Na Blízkém východě dochází k výrazným změnám, které jsou zřejmě způsobené suchem vrcholící doby ledové. Na břehu Galilejského jezera byly objveny doklady o počátcích zemědělství, zpracování a postupná domestikace místních trav (7). To se v důsledku klimatických změn dále nerozvinulo. V Levantě končí kultura Antelian a objevuje se nová kultura Kebaran, která přináší řadu novinek. Není jasné, jestli jsou to inovace místní, nebo mají původ v okolních oblastech. V horách Zargos vzniká ze staršího Baradostianu pod vlivem Kebaranu nová kultura Zarzian. Lidé kultury Kebaran byly velmi pravděpodobně předci afroasijatů a lidé Zarzianu předci nostratinců. Spojitost meze těmito jazykovými fylami může být způsobena právě vlivem Kebaranu na Zarzian. Obě kultury mají společný rys, kterým je nový způsob zajišťování obživy. Lidé těchto kultur získávají potravu z mnohem více zdrojů než dříve. K tomu potřebují celou řadu nových nástrojů a dovedností: luk na lov rychlé zvěře, sítě na lov ryb, ochočené psy na hlídání usedlých vesnic, mlecí kameny na zpracování semen trav. Této změně ve stylu obživy, způsobené zřejmě zhoršením klimatu, se říká revoluce širšího spektra.
Afrika
Sahara dosahuje maximálního rozšíření a lidé odsud mizí (8). Výjimku tvoří oblast dnešního Maroka, kde se přeživší severoafričané mísili s nově příchozími lidmi z Evropy a vzniká zde klutura Iberomaurusian (9). Na východě, v povodí Nilu, vzniká kultura Halfan. Ta je zřejmě doprovázena populačním růstem, který se týkal mitochondriálních haploskupin L2 a L3 (10) a také mužské haploskupiny chromozomu Y E1b1b (M215). Za tímto populačním růstem spojeným s halafskou kulturou zřejmě stojí vznik nilosaharské jazykové nadrodiny.
Jižně od Sahary jsou stepy a řídké lesy ve kterých žijí předci dnešních západoafričanů. Na úplném západě jsou to předci populace Mande zřejmě spříznění s kmenem Bayot, východně od nich jsou předci dnešních populací ze skupiny Volta–Congo zřejmě spříznění s kmenem Dompo v okolí dnešní Ghany. Na východ od nich, v Nigérii, zřejmě žili předci dnešních nigerokonžanů. Ve střední Africe pak žijí lidí příbuzní dnešnímu kmeni Laal.
Západní populace Pygmejů splývá s původními obyvateli Kamerunu a vzniká populace Mbenga (11). V Ugandě žijí možná předci kmenů Kuliak. Předci Hadzavů ustoupili před suchem z Keni do Tanzanie Sucho na jihu Afriky rozdělilo i Sany na jižní Tuu a severní Kx'a Na savanách střední Afriky žijí pravděpodobně předci Khoikhoiů/Kwadi-Khoe (12).
Stření Asie
I přes nepříznivé klima vrcholu doby ledové dochází k růstu populace žijící ve Střední Asii. Objevují se tu nové mitochondriální haploskupiny W a X2 (13). To může souviset se vzestupem vyspělé kultury Mal'ta-Buret'. Haploskupina X2 se poměrně rychle, dostává až na severovýchod Sibiře mezi Amerindiány, zřejmě spolu s mužskou haploskupinou R1. Dostává se ale také na jih od Střední Asie, na Íránskou vysočinu.
Jižní Asie
Obyvatelé Tibetu se stahují před chladem na jih do dnešního Nepálu a Bhútánu (14). Setkávají se zde s populací příbuznou dnešním Andamancům, s ní se mísí a vzniká populace, jejímž potomky jsou dnešní kmeny Kusunda a Tharu (15 a 16). Pouze kmen Kusunda si uchoval svůj původní jazyk dodneška. Jihozápadně od nich, ve střední Indii, žije populace, z které si dodnes nejvíce z původního jazyka zachoval středoindický kmen Nihali. Na jihu Indie žijí předci Veddů. Obyvatelé severovýchodní Indie se díky snížené hladině moře dostávají na Andamanské ostrovy (17). Obyvatelé Andamanských ostrovů se tak oddělují od svých severovýchodoindických předků. Andamanci jsou tedy "staří" pouze 20 tisíc let a ne 60 tisíc, jak se často uvádí (18).
Východní Asie
Na východní Asii měl vrchol doby ledové nejmenší dopad. Populace zde významně roste a to dokonce v tak odlehlých oblastech jako je povodí Amuru. Důkazem je rozrůstání haploskupin A5, Y, N9a a N9b. Lidé z povodí Amuru se migrují na sever, kde se setkávají s Amerindiány (19). Z Číny, z provincie Ťiang-si, kde zřejmě žijí předci dnešních Austroasijců, pochází nejstarší keramické nádoba na světě (20). Z této doby pochází lidské ostatky z Filipín - muž z jeskyně Tabon (21). Morfologie lebky ukazuje na spojitost s Austrálií a Oceánií.
Austrálie a Oceánie
Extrémní sucha neminula ani Austrálii. Většina kontinentu je pokryta pouští, jezera na jihu vyschla. Populace Austrálie se silně redukuje a uchýlila se do oblastí na severu a na jihozápad, kde se dnes vyskytují lesy (22). Zato v Oceánii populace prosperuje, svědčí o tom rozvíjející se námořní obchod mezi jednotlivými ostrovy (23). S tím může souviset také přesun části novoguineské populace na sever Austrálie (24).
Amerika
Amerindiáni se udrželi i v těžkých chladných podmínkách vrcholu doby ledové na severovýchodě Sibiře (25). Žijí v Beringii, která spojuje Asii s Amerikou (26). Malá skupinka se však z Beringie dostala až za Laurentidský ledovec do nitra amerického kontinentu ještě před vrcholem doby ledové. Doklady o jejich pobytu na severoamerickém kontinentě pocházejí z Virginie a Mexika a jsou staré 20 až 23 tisíc let !!! první naleziště cactushill - je sporné a nepotvrzené, je nutné ho vyřadit (biiluminiscence ho nepotrvdila a vzorek mohl být protlačen do spodnější vrstvy písku) druhé naleziště je také sporné, ale není popsáno proč.. !!! http://nouvelles.umontreal.ca/en/article/2017/01/13/the-first-humans-arrived-in-north-america-much-earlier-than-thought/ na hranici Aljašky a Kanady v jeskyni tisíce kostí, které nesou stopy po oprasování lidmi 23k BP. !!!! Napadla mě zajímaví věc: Indiáni přišli v těchto vlnách: 1. podél pobřeží až na jih 17k 2. Penuti otevřením koridoru v ledovci 12k 3. Almosan 10k - přichází na jih a uvolnují místo Almosanům 4. Na-dene 10k - na poslední chvíli přes Beringii (27 , 28 a 29). Jsou to předci dnešních indiánů Almosan-Keresan, kteří se jako první oddělili od ostatních Amerindiánů žijících v Beringii (30). U této skupiny se dodnes uchovala pro ostatní indiány netradiční haploskupina X2a mitochondriální DNA a také haploskupina R1a chromozomu Y. Obě tyto haploskupiny mají původ ve střední Sibiři a do Beringie se dostaly před 25 tisíci lety.
Pokles počtu lidí v důsledku sucha je kompenzován stýlým populačním růstem v jihovýchodní Asii. Celkový počet lidí na Zemi dosahuje 3 miliónů (31).