Před 25 tisíci lety
Lidstvo před 25 tisíci lety
Teplota klesá a ledovce rostou. Kromě velkého ledovce v Severní Americe začíná významně narůstat i Skandinávský ledovec, který se přibližně v této době spojil s ledovcem v Barentsově moři (1). Hladina moře už je 110 metrů pod současnou úrovní (2).
V Evropě vrcholí Gravettien. Jeho druhá fáze zvaná Pavlovien (3) před 30 až 25 tisíci lety znamenala vrchol technologické dovednosti lidí této doby, který se odehrával na našem území. Lidé vyráběli celou řadu specializovaných nástrojů, tkali látky a chovali ochočené vlky (4).
Růst evropské populace je doložen štěpením typicky evropských mitochondriálních haploskupin U5a, U5b, U3a, U3b, K1 (5). Mitochondriální DNA z ostatků italského kromaňonce z této doby patřila do haploskupiny N (6). Populačním tlaku moderních lidí v Evropě nedokážou odolávat neandrtálci a vymírají i jejich poslední zbytky na jihu Španělska. V Portugalsku byly nalezeny ostatky posledních neandrtálců, kteří jsou silně smíšeni s moderními lidmi (7). Další malá enkláva neandrtálců ještě žila na severu Sibiře až za polárním kruhem (8).
Roste i populace na Blízkém východě, přestože území, na kterém lze žít, se kvůli zvětšování pouští zmenšuje. Pro tuto populaci jsou typické mitochondriální haploskupiny HV, J a T, které se touto dobou také rozrůstají (5). Je zde také doložena výroba tkanin, z naleziště Ohalo II v Levantě (10).
V severní Africe se rozrůstá populace původem z Blízkého východu s mitochondriálními haploskupinami U6 a M1 (5). S tím může souviset i vznik nové vyspělé kultura Halfan v povodí Nilu, která navazuje na předchozí industrii Khormusan. V této oblasti došlo také vzniku velmi úspěšné haploskupiny chromozomu Y E-V38(E1b1a), které se právě oddělila od E-VP2(E1b1). Vzápětí se tu objevila také její neméně úspěšná sesterská haploskupina E-M215(E-M35).
Pygmejové se zřejmě v důsledku sucha rozdělili na západní a východní skupinu (12). Západní skupina představuje předky dnešních Mbenga, východní předky dnešních Mbuti. Stejně tak se od Khoikhoiů/Kwadi-Khoe mohli v této době oddělit předci Sandawe. Zatímco lidé Hadza se stáhli do západnějších oblastí a opustili vyschlý africký roh.
Růst populace ve východní Asii je stále rychlejší. Ve východní Sibiři, či severovýchodní Asii, vzniká řada nových haploskupin mitochondriální DNA ze skupiny D4 a D5 z haploskupiny M8 vzniká nová skupina C a Z, z haploskupiny M9 pak skupina E, a nakonec z N nová skupina A (5). Haploskupina B dále pokračuje ve štěpení na další podskupiny hlavně B4 a stejně tak skupina F (10). Rostoucí populace proniká do dříve neobydlených oblastí, což je logicky spojeno s technologickým pokrokem, který je nutný k přežitý v nových těžších podmínkách. Lidé ze severovýchdoní Asie pronikají do Tibetu. U prvních tibeťanů převažuje v ženské linii haploskupiny A10, M62 a zřejmě i C4d, v mužské linii pak hlavně haploskupiny D a C chromozomu Y (11).
Východoasité se, zřejmě díky snížení mořské hladiny, dostávají přes moře na jih do dnešní Indonésie. Ostrovy jihovýchodní Asie tak zažívají druhou výraznou osidlovací vlnu (první se odehrála před 60 tisíci lety). Druhá migrační vlna přinesla několik mitochondriálních haploskupin B4 a B5, D a E. Stáří všech těchto haploskupin se pohybuje mezi 30 a 25 tisíci lety (12, 13 a 5).
Na Sibiři, v okolí Bajkalu, existuje velmi vyspělá kultura Mal'ta. Podařilo se analyzovat DNA z ostatků chlapce, patřícího k této kultuře (13). V ženské linii měl haploskupinu U, která pochází od bazálních euroasiatů z Blízkého východu, ale je rozšířena po celé západní Euroasii. V mužské linii patřil do haploskupiny R, která má původ mezi předky Kalašů na severozápad od Indie. Jeho jaderná DNA ukazuje příbuznost s Americkými Indiány. Chlapec od Bajkalu patřil totiž k lidem, kteří pronikali ze střední Sibiře až daleko na východ, kde se střetával s východoasiaty. Na východě Sibiře tak vznikala populace Amerindiánů, jejíž mateřská linie pochází z východní Asie, zatímco otcovská linie, a možná i jazyk a většina jaderní DNA, z Asie střední (14, 16). Tito arktičtí lovci dobývají nejdrsnější oblasti Dálného východu až po Beringii (15, 16).