Před 2,5 milióny let
Hominidé před 2,5 milióny lety
Teplotní oscilace se periodou 41 tisíc let jsou stále výraznější. Dochází k vysychání celé východní Afriky (1). S těmito rychlými změnami prostředí zřejmě souvisí i náhlý evoluční skok, který se právě v této době odehrává (2).
Kamenné nástroje vyráběné našimi předky se začínají objevovat ve větším množství. Jedná se o kameny s odlámanou ostrou hranou, která sloužila k odřezávání masa. Vůbec nejstarší nalezené nástroje pocházejí z Keni z doby před 3,3 milióny lety (3). V následujícím obodbí trvajícím více než půl miliónu let však nemáme o nástrojích žádné doklady. Je možné, že první výrobci kamenných nástrojů vymřeli. Další, poměrně odlišné od těch nejstarších, se objevují před 2,7 milióny lety z Etiopie a Keni. Způsob zpracování kamenů dostal název Olduvajská technologie. Výrobci těchto nástrojů se neomezovali jen na Afriku. Olduvajské nástroje staré 2,4 miliónu let byly nalezeny in na Předním východě (4).
Současně se vznikem těchto prvních kamenných nástrojů se začínají objevovat první zástupci rodu Homo. Nejstarší nález pochází z etiopského Afaru (5). Jedná se o spodní čelist starou 2,8 miliónu let, která představuje přechod mezi Australopithecus africanus a Homo habilis. Jedním z nejlépe rozpozantelných znaků příslušnosti k rodu Homo je stavba chrupu (6). Za její změnou může být právě používání nástrojů při zpracování potravy. Není kladen tak vysoký nárok na zuby a čelisty a ty se zmenšují, stejně jako obličej a celkový objem trávící soustavy (7).
O něco mladší čelisti prvních lidí pocházejí z Malawi z doby před 2,4 milióny lety (8, 9) a z etiopského Hadaru z doby před 2,3 milióny lety (10) a jsou už považovány za nejtarší nálezy nového druhu Homo habilis.
Proces přechodu z Australopithecus africanus na Homo habilis je velmi dobře doložen na fosilních nálezech (11). Je tak plynulý, že Homo habilis je někdy označován jako Australopithecus habilis (12). Mozkovna Homo habilis v průměru přesahovala 600 ml. Zuby měl o hodně menší než Australopithecus, používal kamenné nástroje a už nepotřeboval odkusovat kusy masa od kostí. Tělo bylo podobnější tomu našemu, vysoký byl přibližně 1,3 metru. Jeho chodidlo mělo již klenbu kvůli odpružení, stále však mělo řadu primitivních znaků (13).
Konkurenčnímu tlaku nových hominidů spojeném se změnami klimatu nestačí odolávat řada velkých všežravců a vymírají. Mizí hlavně velké cibetkovité šelmy, které se živili podobnou stravou jako moderní lidé (14).
Za pozornost stojí další druhu rodu Australopithecus - Australopithecus garhi z Etiopie. Jemu byly dříve přisuzovány nálezy prvních kamenných nástrojů, ale s novějšími nálezy nejstarších zástupců rodu Homo bylo zřejmě, že jejich výrobcem Australopithecus zřejmě nebyl.
Zvláštními potomky Australopithéků jsou zástupci rodu Paranthropus, kteří žili v savanách Afriky mezi 2,7 a 1,2 miliońy lety. Jsou charakterističtí vysokým kostěným hřebenem po celé délce lebky, na kterém byly uchyceny mimořádně silné žvýkací svaly. Specializovali se na sběr kořenů a hlíz, čemuž nasvědčují od hlíny silně opotřebované zuby. Molekulární analýza kostí dosvědčuje, že zdrojem potravy byly stepní C4 rostliny (9).