Před 350 tisíci lety
Lidstvo před 350 tisíci lety
Vrcholí ledová doba, u které průměrná teplota klesla na 3,5°C pod současnou hodnotou. Hladina moře je téměř 100 metrů pod tou současnou (1).
Suchá a chladná doba ledová rozdělila africkou populaci archaických lidí. Jedna část, předci moderních lidí, zůstala v Africe, zatímco druhá část byla pouští odříznuta na Blízkém východě. Obě tyto populace se již nikdy nesetkaly - došlo k jejich genetické separaci (2 a 3). Lidé na blízkém východě sebou přinesli novou moderní technologii výroby kamenných nástrojů Acheulo-Yabrudian komplex, který navazuje na africký Acheuleén mód 3. Nad pěstními klíny dominují dokonale opracované čepelky vyrobené přesným technologickým postupem (3). Tyto nástroje byly nalezeny hlavně v jeskyni Qesem v Izraeli, kde se našly také zuby těchto lidí, které se velmi podobají zubům moderních lidí (4, 5, 6).
Právě izolace moderních lidí na Blízkém východě může souviset s rozdělením mužské linie (chromozomu Y) moderních lidí a neandrtálců, ke kterému došlo před 370 tisíci lety (7). V Africe zůstala linie vedoucí k předkům mužů moderních lidí, zatímco moderní lidé na Blízkém východě se později vydali do Evropy a rozšířili svůj chromozom Y mezi neandrtálci.
Přestože v Africe už několik set tisíc let dominují předci modernách lidí, kteří rychle spějí k modernímu člověku, na jihu kontinentu stále přežívá jedna z nejstarších větví rodu Homo - Homo naledi. Vysoký pouze 150 cm, s mozkem méně než polovočním oproti současným lidem, přesto byl schopen vyrábět nástroje a snad i rituálně pohřbívat.
Z východní Evropu pochází dvě lebky, které se více blíží Homo erectus než Homo heidelbergensis. Jedna pochází z Maďarska (7), ta druhá z Řecka (8). Datování té řecké je ale velmi sporné.
Z této doby pochází nejmladší nález Jávského člověka fosilie Ngandong 7 (11). Homo erectus soloensis, který obýval Jávu téměř milión a půl let, v Indonésii pravděpodobně vymřel (12), možná ale přežil na Filipínách, kam se dostal před 430 tisíci lety.