Před 40 tisíci lety
Lidstvo před 40 tisíci lety
V severní Africe a na Blízkém východě pokračuje mousterienský pluviál. Počet lidí v severní Africe dále roste. Haploskupina chromozomu Y E-P147 se tu rozděluje na E-P177(E1b), která je dnes ve východní Africe a E-M33(E1a), která se vyskytuje převážně v západní Africe. Na dolním Nilu vzniká nová industrie Khormusan, která zřejmě navazuje na starší Aterain. V Egyptě se tak začíná používat luk a šíp. Ve střední Africe se objevuje ná technologie Lupembian (1), který navazuje na předchozí Sangoan z jižní a východní Afriky. Zatímco Sangoan lez spojovat s předky Khoikhoiů, jejichž populace dále roste (2), Lupembian je dáván spíše do souvislosti s Pygmeji.
Počet lidí na Blízkém východě díky mousterienskému pluviálu dále roste, vznikají zde nové mitochondriální haploskupiny U3, U4 a R0 (3). Byla zde nalezena kostra moderního člověka stará 42 tisíc let (4, 5). Pokračuje tu rozvoj mladšího paleolitu 6).
Největší populační růst ovšem probíhá v Evropě (7). Mitochondriální haploskupiny N1 a U8 se v této době rozpadaly na další podskupiny (8). K prvním evropanům původem z Blízkého východu se nyní přidávají středoasiaté, kteří přicházejí přes jižní Rusko (9, 10). Míšením obou populací vznikají kromaňonci, středoasijský element v jejich genomu tvořil 20%, blízkovýchodní 80% (10, 11). Z blízkého východu pochází haploskupina IJ chromozomu Y, od středoasiatů pak zřejmě haploskupina C (12). Svou měrou přispěli i původní obyvatelé Evropy, neandrtálci, jejichž podíl tvoří 5% genomu současných Evropanů, ovšem tehdy byl jistě větší (13, 14, 15). Nejstarší nálezy kromaňonců jsou z Německa (16), z Itálie (17) a z Anglie (18) z doby před 40-45 tisíci lety. Kromaňonci v Evropě vytvářejí novou kulturu - Aurignacien, která navazuje na začátky mladšího paleolitu z Blízkého východu (19). Pod vlivem moderních lidí se mění také kultura neandrtálců, na Moravě tak vzniká neandrtálský Szeletien.
Před 40 tisíci lety došlo k extrémně ničivému výbuchu sopky v Itálii, který způsobil významný pokles evropské populace. Moderní lidé byli rychle doplněni novou migrační vlnou z Blízkého východu a ze střední Asie, neandrtálci nikoliv (20, 21), Pro populaci neandrtálců to znamenalo začátek konce (22). Prohra neandrtálců při soupeření s moderními lidmi byla způsobena jistě mnoha faktory mezi nejčastěji zmiňovanými patří fixace neandrtálců na masitou stravu a s tím související nárok na větší území. Dále také nízký věk neandrtálců v porovnání s lidmi (nebyl kdo by se staral o děti), příliš riskantní styl života a zřejmě také individualismus. Moderní lidé byli mnohem více společenští (23).
Z této doby pocházejí ostatky Denisovanů z altajské jeskyně Děnisova, podle které tito hominidé získali svůj název. Ovšem v jeskyni Okladnikov (40 km od Děnisovy jeskyně) byly nalezeny stejně staré kosti, které podle analýzy DNA patřili neandrtálcům (24, 25).
Mladší paleolit se objevuje také na severu Činy kam se dostal ze střední Sibiře z oblasti Bajkalu (26, 27). Nedaleko Pekingu v jeskyni Tianyuan byly nalezeny ostatky východoasiata z této doby, takzvaný Tianyuanský člověk. Kromě toho, že nosil boty a jedl ryby, má na lebce ještě řadu archaických rysů (28, 29, 30, 31). V roce 2012 se podařilo analyzovat jeho mitochondriální DNA (32), patřila do haploskupiny B, která v této zažívá výrazný růst (33).
Schopnost zachytit skutečnost pomocí obrazu projevují lidé kromě jihovýchodní Asie také v Evropě a v Austrálii (34, 35 a 36). Z této doby pocházejí nejstarší doklady přítomností lidí v Tasmánii, která byla tehdy spojena s Austrálií (37, 38).
Moderní lidé se mění. Jejich lebky vykazují menší vliv mužského hormonu testosteronu. Důvodem je zřejmě to, že v rostoucí společnosti bylo méně místa pro agresivní chování a rostl vliv spolupráce (39). Spolupracující skupina vítězila nad silnějšími individualisty (jak se ukázalo v případě neandrtálců). Soudí se, že za touto změnou je rostoucí populace, ale ta může být i důsledkem. Podle odhadů genetiků mohla populace lidí přesahovat jeden milión (40, 41 a 42).