Před 35 tisíci lety
Lidstvo před 35 tisíci lety
Teplota opět poklesla a hladina moře se kvůli růstu ledovců dostala na 100 metrů pod současnou úroveň (1). Přesto populace lidí stále roste.
Mousterienský pluviál zasahuje i na Blízký východ. Zřejmě díky tomu zde populace lidí roste nejrychleji na světě (2). Vzniká tu nová mitochondriální haploskupina U1 a U5. S růstem populace jde ruku v ruce technologický pokrok, objevuje se tu první tkanina, která byla zřejmě potřeba pro ochranu před chladem (3). V pohoří Zargoz v západním Íránu vzniká nová mlado-paleolitická kultura Baradostian. Rostoucí populace také expanduje do svého okolí.
Do Evropy se tak dostává další migrační vlna blízkovýchodních bazálních euroasiatů a spolu s nimi mitochondriální haploskupina U5 (v malém množství také bazální haploskupina U6, která se později omezila pouze na Afriku (4)), a také nová vyspělá technologie Gravettien původem z Blízkého východu. Na západě Evropy tou dobou ale vrcholí starší Aurignacien. Neandrtálci se vyskytují už jen na několika odlehlých místech (5, 6). Analýza jaderného genomu z lidské kosti z této doby z Ruska ukazuje, že Kromaňonci měli skutečně za předky obyvatele Blízkého východu(bazální Euroasiaty) a Střední Asie (6).
Lidé z Blízkého východu se rozšiřují také na jihozápad. Na severu Afriky se tak objevuje mitochondriální haploskupina U6 původem z Blízkého východu a do východní Afriky se dostává haploskupina M1 (7, 8 a 9). Saharská populace se stále zvětšuje. Rozrůstají se jednotlivé podskupiny haploskupiny L3, která na Sahaře převládala (10). V mužské linii z haploskupiny chromozomu Y E-P177 na východě Sahary vzniká nová haploskupina E-P2(E1b1). Populační růst je nastartován také v jižní Africe mezi Sany (11).
Mladší paleolit se objevil ve střední Indii už před 45 tisíci lety, ovšem až před 35 tisíci lety došlo k jeho masivnímu rozvoji. Po celé Indii se objevují mikrolitické hroty. To lze spojovat s velkým populačním růstem, ke kterému právě dochází (12, 13). Vzniká zde celá řada nových haploskupin M mitochondriální DNA původem z jihovýchodu (14), ale také místních R a U2i (10, 15). Předci prehistorických obyvatel indického subkontinentu - Veddové postupně osídlují celou Indii. Z této doby pochází nález člověka z Balangoda ze Srí Lanky.
Na severozápad od Indie se rozrůstají předci Kalašů (16), mezi kterými vzniká z haploskupiny Q haploskupina R chromozomu Y.
Celá jihovýchodní Asie je osídlena kmeny, které jsou označováni jako Negrité, jedná se ale o řadu rozličných populací, jejichž zdánlivě jednotný vzhled si mezi evropany vysloužil toto označení. Na severovýchodě Indie žijí předci dnešních Andamanců. Od jižního Thajska po Sumatru, jsou to předkové thajských Manů, malajských Semangů a sumaterských Kubů. Na Filipínách jsou to předci dnešních kmenů Ati, Aeta, Agta a dalších (17), kteří jsou nejvíce spřízněni s Novoguinejci (18 19 a 20). V jižní Číně a na Taiwanu jsou to předkové "malých černých lidí", na které dodnes pamatují taiwanští Saisiyatové (21).
Pokračuje i populační růst východoasiatů. Vznikají u nich nové mitochondriální haploskupiny B4, B5, D5, F a G (14). Migrují dále na sever a přes Sachalin se díky poklesu hladiny moře dostávají na japonské ostrovy. První obyvatelé Japonska měli v mužské linii haploskupiny chromozomu Y D a C1, která se v této době rozrůstá. V ženské linii pak měli převážně haploskupinu N9b, ale také M7a a G1, která se v této době oddělila od mateřské linie G (14) a dodnes se vyskytuje téměř výhradně jen na Japonských ostrovech (22 a 23). Příchodem do Japonska přes Sachalin se první obyvatelé Japonska, předci Ainů, oddělili od ostatních východoasiatů. Brzy začali vyrábět unikátní leštěné sekery (24).
Kromě Blízkého východu a Afriky roste populace nejvíce také na Nové Guineji a populační růst doznívá v Austrálii (25).