Před 50 tisíci lety
Lidstvo před 50 tisíci lety
V severní Africe začíná mousterienský pluviál, období vlhkého klimatu, díky kterému došlo k postupnému osídlení Sahary. Z východu do Sahary přicházení lidé s mitochondriální haploskupinou L3eikx, která se rozrůstá a rozděluje na jednotlivé podskupiny (1). V mužské části této populace expanduje nejúspěšnější africká haploskupina E. Na jihozápadě Sahary se rozrůstá mitochondriální haploskupina L2a (2). Ve stejných oblastech se objevuje také mužská haploskupina E-P75(E2) chromozomu Y, která se oddělila od severní E-P147(P147) přibližně v této době.
Část lovců v oblasti Kamerunu a Nigérie se vydává do pralesa a odděluje se tak od svých severních příbuzných. (3) Rozrůstá se haploskupina B2b(M112) chromozomu Y, která je typická pro Pygmeje a obyvatele východní Afriky (4).
Roste také počet lidí v Asii. V oblasti mezi Blízkým východem a Indií z mitochondriální haploskupiny R vznikají nové haploskupiny U a JT. Haploskupina U se velmi rychle rozrůstá a vznikají další podskupiny U2 a U8. Z haploskupiny N se odděluje západní N1 a východní N9,A (5). Na východě vzniká několik podskupin haploskupiny M. Z mužské haploskupiny chromozomu Y F se rychle za sebou oddělují G, H a IJK. IJK se brzy rozpadá na IJ a K Haploskupina K se vzápětí rozděluje na LT a K2 (6). Příčinou takového růstu je mousterienský pluviál, který má dopad až na Blízkém východě. V Levantě byla na lezena lebka těchto lidí - bazálnách Euroasiatů (7).
Skupina lidí s haploskupinu chromozomu Y K2 a s mitochondriální DNA R se vydala na sever do střední Sibiře. Tato malá skupina lidí později vymřela a dozvěděli jsme se o ní díky genetické analýze kosti z Ust'-Ishim (8 a 9). Stopy lidí nalezené v Afganistánu mohou pocházet od nich (10 a 11).
Další skupina postopupila až do dnešní Číny. U nich je typická haploskupina chromozomu Y C a D a mitochondriální haplogrupy M a R, z kterých zde vzniká řada novýchd podskupin. Ostatnky možného účastníka této migrace byly nalezeny v horách severního Laosu (12).
Nejzajímavější je ale skupina s mužskou haploskupinou K2 a C a ženskou linii s haploskupinami N, a M, která se vydala do jihovýchdoní Asie, kde zažila největší populační růst, jaký dosud lidstvo potkalo (13, 14, 15, 16). Zhruba před 55 tisíci lety se části této skupiny podařilo překročit Wallaceovu linii a vstoupit do Sundalandu, tam se rozdělili na předky Australských domorodců a předky Novoguinejců (17). Krátce po rozdělení se předci Novoguinejců setkali s jižními Denisovany a smísili se s nimi. Do svého jaderného genomu tak získali 3-6% jejich DNA (18, 19, 20). Část z nich pokračovala na sever směrem na Filipíny (21 a 22). Genetický profil Austrálců se dodnes prakticky nezměnil. V ženské linii mají haploskupiny N12, S a P mitochondriální DNA (23) a v mužské linii pak haploskupiny C a K2b1 chromozomu Y (24, !!! link). První obyvatelé australského kontinentu se rychle začali šířit podél západního a výchdoního pobřeží. Před 50 tisíci lety už dosáhli Perthu na jihozápadě (25). Příchod mederních lidí znamenal konec pro malou populaci Homo floresiensis na ostrově Flores link !!!.